Posted by: Eva
in Jiné on Lis 16, 2009
Tento rok si připomínáme kulaté výročí od události, která nepochybně změnila osudy všech lidí žijících v této malinké zemi střední Evropy. Uplynulo neuvěřitelných 20 let od tzv. sametové revoluce. Tak jako je dobře, že si připomínáme hrůzy fašismu, tak je dobře znát absurditu doby, která tu panovala před rokem 1989.
Nehodlám vás unavovat politickou situací tehdy a teď. Spíše bych vás ráda provedla vzpomínkami mé sestřenice na tehdejší noční život v našem městě. Prý život v Českých Budějovicích tak nudný nebyl. Samozřejmě, že Praha to nebyla, ale pár provozoven, kde se člověk mohl pobavit tu přeci jenom bylo. V České ulici to žilo podnikem jménem Split. Byla to vinárna s živou hudbou, kde ranní hodiny doprovázel příjezd policie a šťěkot psů, protože vojáci z kasáren a místní partičky vyvolávali pěkné nepokoje. Split byl otevřený ještě dlouho po revoluci a živá hudba se změnila na disco. Další „klidný podnik" ve městě byla vinárna U Haška. Hašek byl asi nejnavštěvovanějším a nejoblíbenějším podnikem . Skupiny místních jednotlivců a cizinců ze „západu" toužili pátky a soboty trávit čas v náruči živé hudby a slečen v podzemí u baru. Na náměstí - roh s ulici U Karla IV se dalo zapadnou do sneku - Snack bar byl ve městě asi jediný . Uvnitř se stálo nebo sedělo u čtverhranného baru a pod příjemným osvětlením se diskutovalo o životě ve městě. Nebo se kuli tajné pikle - kdo ví, jak lidé přemýšleli. V neposlední řádě co by asi stálo za zmínku, byla vinárna Savoy. Ulice Dr.Stejskala naproti divadlu. Krásný historický dům s nádherným vnitřním interiérem, připomínající zámeckou místnost. V patře velmi oblíbená kavárna s cukrárnou, kde podávali zákusky, poháry a jiné dobrůtky. V přízemí vinárna s živou hudbou. Podle vyprávění klidný a milý podnik. No myslím, že se budějčáci před dvaceti lety nenudili. Hospod bylo dost a noční život byl možná o něco decentnější než dnes i když co já vím? Ještě bych zmínila diskotéku v Besedě, kde se hráli hity 80 a 90 let. Podnik velmi hojně navštěvovaný věkem kolem dvaceti let. Také se tam ale těžko dostávalo, stálo se před vchodem a pouštěli po dvojicích. Kdo se kamarádil s „vyhazovačem", měl téměř vyhráno. Na úplný závěr uvedu vzpomínku pro děti a to Mléčný bar, což byl úžasný bufítek vedle Bati (dříve Dům obuvi), kam chodili děti s rodiči na pohárek se zmrzlinkou za jedničku, získanou ten den ve škole. Sedělo se v místnosti, kde zdi byly vymalovány příběhy z večerníčků. Byl tam krteček, maková panenka s Emanuelem nebo Křemílek a Vochomůrka. Točená zmrzlina stála 1,70 malá 1,40, jo a kremrole z cukrárny od Kláštera byly za kačku.
